Věnuje se copywritingu a redaktorské činnosti se zaměřením na témata týkající se pracovního prostředí a seberozvoje. Jako vystudovaná hispanistka má zkušenosti s editorskou činností, překladem do angličtiny a španělštiny. Ve volném čase je jejím koníčkem čtení a cestování.
michaela.bobkova@personalka.czNa první pohled to může znít tvrdě, ale je dobré si to říct narovinu: HR oddělení není váš pracovní advokát. Oddělení HR je součástí firmy a jeho hlavním úkolem je chránit zájmy zaměstnavatele, tedy organizace jako celku, její právní bezpečnost, stabilitu a efektivitu.
To samozřejmě neznamená, že HR oddělení ignoruje zaměstnance nebo jim chce škodit, ale jeho rozhodování je primárně určeno tím, co je nejlepší pro firmu, ne pro jednotlivce. I když se HR tváří jako neutrální prostředník, v konfliktních situacích často stojí spíše na straně procesů, pravidel a managementu než na straně zaměstnanců.
Z toho plyne i jedno nepříjemné, ale důležité tajemství. Problémy, které s HR sdílíte, nebudou automaticky vyřešeny ve váš prospěch. HR zaměstnanci totiž slouží k řízení lidí, rizik a interních situací. Právě proto se vyplatí přemýšlet, co a jak s lidmi z HR komunikujete a nevnímat je jako důvěrné kouče, ale spíš jako firemní funkci, která má své limity.
Důvěra v práci je příjemná věc a bez ní by pracovní tým fungoval jen těžko. Jenže má své jasné limity, a právě tady se spousta lidí nechá unést pocitem, že v HR nebo interních rozhovorech platí stejná úroveň otevřenosti jako mezi přáteli. Realita je ale jiná. I když HR může působit vstřícně a empaticky, stále pracuje v rámci pravidel firmy a každá informace, kterou sdílíte, může být v určité situaci relevantní pro rozhodování o výkonu, vztazích na pracovišti nebo pro vaše nadřízené.
To ovšem neznamená, že byste měli být paranoidní nebo mlčet o všem. Spíš je třeba chápat, že důvěra v pracovním prostředí není absolutní. Je podmíněná rolí, kontextem a odpovědností. To, co řeknete v dobré víře, může mít v jiném kontextu úplně jinou váhu. Právě proto je rozumné udržovat profesionální hranici a sdílet věci s vědomím toho, že pracovní vztahy nejsou totéž, co osobní přátelství.
Nábor zaměstnanců je často mnohem méně strukturovaný proces, než jak se může zdát na první pohled. Na papíře vypadá všechno jasně, popis pozice, výběrové řízení, pohovory, rozhodnutí. Ve skutečnosti se ale požadavky mění během procesu. Navíc do něj často vstupuje více lidí s různými představami a výsledkem výběru je tak většinou kombinace kompromisů a improvizace.
Pro kandidáta to pak může působit jako zmatek nebo nedostatek komunikace.
Jednou se čeká na odpověď, pak se mění podmínky nebo se celý proces protáhne bez jasného důvodu. Není to vždy jen o chybějící profesionalitě, jedná se spíš o realitu toho, že nábor je závislý na mnoha interních faktorech, které nejsou zvenku vidět.
HR si vás ve skutečnosti neprověřuje jen při náboru, ale do určité míry i po nástupu do firmy. Nejde o žádné sledování v dramatickém smyslu, ale o průběžné vyhodnocování toho, jak zapadáte do týmu, jak komunikujete a jaký máte výkon. Každá zpětná vazba od manažerů, kolegů nebo z interních systémů se stává součástí obrazu, který si firma o zaměstnanci vytváří.
To znamená, že vaše pracovní reputace není jednorázová věc z pohovoru, ale něco, co se neustále formuje. I drobné věci jako způsob komunikace, dodržování termínů nebo reakce na stresové situace se mohou postupně nasčítat. HR si tak v podstatě skládá dlouhodobý obraz o zaměstnanci na základě různých informací, které postupně přicházejí z celé firmy.
Povýšení ve firmách málokdy funguje jako čistě matematický systém, kde by stačilo splnit přesně daný seznam podmínek. Na papíře sice často existují kompetenční modely nebo tabulky výkonu, ale v praxi do rozhodování vstupuje mnohem víc faktorů. Záleží na aktuálních potřebách týmu, dostupném rozpočtu, názoru manažera i celkové strategii firmy v daném období.
To znamená, že dva lidé se stejným výkonem mohou při žádosti o povýšení dopadnout úplně jinak, pokud se liší v tom, kdy o povýšení žádají, jak jsou viditelní napříč firmou nebo jak zapadají do týmu. Povýšení tak není jen odměna za výkon ale také kombinace načasování, kontextu a vnímání hodnoty, kterou člověk firmě přináší.
Mzdové ohodnocení také není tak transparentní a pevně dané, jak by se mohlo zdát. Na pohovoru i ve firmě se často mluví o tabulkách, rozmezích a interních pravidlech, ale realita bývá pružnější. Výše mzdy se odvíjí nejen od zkušeností a výkonu, ale také od vyjednávací pozice kandidáta, aktuální potřeby firmy, rozpočtu daného týmu a toho, jak je role momentálně strategicky důležitá.
Stejná pozice tak může mít dva různé nástupy s odlišným ohodnocením jen proto, že jeden kandidát lépe vyjednával, přišel v jiný čas nebo byl pro firmu naléhavější. Mzda tedy není jen odrazem vaší hodnoty na papíře, ale i kombinací situace, načasování a interních priorit, které se mohou rychle měnit. Právě proto se v současné době diskutuje o rovném ohodnocování, které by podobné rozdíly mezi zaměstnanci mohlo napravit.
Quiet firing je reálný jev, i když se o něm ve firmách otevřeně moc nemluví. Quiet firing označuje situaci, kdy vás firma přímo nepropustí, ale postupně vám ubírá příležitosti, zajímavé úkoly nebo podporu, až vás to nepřímo dovede k odchodu z vlastní iniciativy.
A je důležité říct, že tohle se děje v praxi častěji, než by se firmám líbilo přiznat. Není to vždycky plánovaný krok nebo oficiální strategie. Někdy jde o pasivní přístup manažera, jindy o to, že se na vás přestane myslet při rozdělování práce nebo se vaše role postupně zmenšuje bez jasného vysvětlení. Pro zaměstnance je to ale ve výsledku stejné, začnete mít méně prostoru, méně vlivu a často i méně důvodu zůstávat.
Z pohledu HR do toho navíc vstupují i velmi lidské, a ne vždy zcela objektivní faktory, jako jsou vztahy na pracovišti, osobní dynamika v týmu nebo to, jak vás vnímají klíčoví lidé ve firmě.
Na sympatiích záleží víc, než si většina lidí chce připustit. I když se firmy oficiálně snaží rozhodovat podle výkonu, kompetencí a dat, realita mezilidské dynamiky hraje v rozhodování výraznou roli. To, jak zapadáte do týmu, jak působíte na manažera nebo jak s vámi lidé rádi spolupracují, často ovlivňuje hodnocení stejně silně jako samotné výsledky.
Neznamená to, že by odborné schopnosti nebyly důležité, ale nejsou jediným faktorem. Dva stejně výkonní lidé mohou být vnímáni úplně jinak jen proto, že jeden je přirozeně více čitelný, komunikativní nebo jednoduše sympatičtější v každodenní interakci. V HR i managementu se pak tyto dojmy nenápadně promítají do rozhodnutí o příležitostech, povýšení i celkového vnímání hodnoty zaměstnance.
Zajímá vás více tajemství z pracovního prostředí? Podívejte se také na 6 věcí, co vás naučí první práce, i když ji nesnášíte.
Věnuje se copywritingu a redaktorské činnosti se zaměřením na témata týkající se pracovního prostředí a seberozvoje. Jako vystudovaná hispanistka má zkušenosti s editorskou činností, překladem do angličtiny a španělštiny. Ve volném čase je jejím koníčkem čtení a cestování.
michaela.bobkova@personalka.cz
Platí vás dobře? Porovnejte svůj plat s průměrem v oboru a zjistěte, jak na tom doopravdy jste.