Co je imposter syndrome?

Imposter syndrome, česky často označovaný jako syndrom podvodníka, je psychologický jev, při kterém má člověk pocit, že si svůj úspěch ve skutečnosti nezaslouží. I přes objektivní výsledky, pochvaly nebo dosažené cíle má tendenci věřit, že není dost dobrý a že ostatní dříve nebo později odhalí jeho údajnou nekompetentnost. Tento vnitřní pocit nejistoty se často objevuje u ambiciózních lidí, studentů, kreativců nebo profesionálů ve vysoce konkurenčním prostředí. Typické je také připisování vlastních úspěchů náhodě, štěstí nebo pomoci okolí místo vlastním schopnostem.

I když imposter syndrome není oficiální psychická porucha, může výrazně ovlivňovat sebevědomí, pracovní výkon i celkovou psychickou pohodu. Lidé, kteří jím trpí, často pociťují chronický stres, strach ze selhání a neustálou potřebu dokazovat svou hodnotu. Paradoxně se přitom velmi často jedná o schopné a úspěšné jedince, kteří na sebe kladou extrémně vysoké nároky. Syndrom podvodníka může vést k vyhoření, perfekcionismu nebo naopak k odkládání důležitých úkolů ze strachu, že výsledek nebude dost dobrý.

Jak vzniká imposter syndrome? 

Imposter syndrome nevzniká z konkrétního důvodu. Obvykle bývá důsledkem kombinace výchovy, životních zkušeností a tlaku okolí. Velkou roli hraje například prostředí, ve kterém byl člověk veden k perfekcionismu nebo neustálému porovnávání s ostatními. Pokud bylo ocenění člověka v dětství spojováno hlavně s výkonem, známkami nebo úspěchem, může si v dospělosti vytvořit dojem, že jeho hodnota závisí pouze na výsledcích. Jakmile pak udělá chybu nebo něco neví, začne pochybovat o svých schopnostech a má strach, že selže.

K rozvoji syndromu podvodníka přispívá také dnešní digitální doba a sociální sítě, kde lidé často prezentují jen ty nejlepší momenty svého života. Neustálé srovnávání s úspěchy ostatních může vytvářet dojem, že všichni kolem mají vše pod kontrolou, zatímco člověk sám tápe. Imposter syndrome se často objevuje i při velkých životních změnách, například při nástupu do nové práce, studiu na prestižní škole nebo budování vlastního podnikání. V těchto situacích je přirozené cítit nejistotu, která se ale u některých lidí může proměnit v dlouhodobý pocit, že na svůj úspěch nemají právo.

Existuje několik typů 

Imposter syndrome se může projevovat různými způsoby a ne každý ho zažívá stejně. Někteří lidé mají pocit, že musí být perfektní ve všem, jiní zase neustále pochybují o svých znalostech nebo mají potřebu pracovat víc než ostatní, aby si zasloužili své místo. Přestože se jednotlivé typy často prolínají, odborníci nejčastěji rozlišují několik základních forem syndromu podvodníka. Poznat, který typ se vám nejvíce podobá, může být prvním krokem k tomu, jak s těmito pocity lépe pracovat.

• Perfekcionista - Tento typ si nastavuje extrémně vysoké nároky a i drobnou chybu bere jako důkaz vlastního selhání. Úspěch pro něj není dostatečný, pokud není vše naprosto bezchybné. Často má pocit, že nikdy nedělá dost.

• Expert - Expert má potřebu vědět úplně všechno, a pokud něco nezná nebo neumí, cítí se nekompetentně. Často tráví spoustu času studiem a přípravou, protože se bojí, že bude vnímán jako neznalý.

• Sólista - Lidé s tímto typem mají pocit, že musí všechno zvládnout sami. Žádosti o pomoc vnímají jako známku slabosti nebo neschopnosti. Kvůli tomu na sebe často vyvíjejí zbytečný tlak.

• Přirozený génius - Tento typ věří, že schopnosti by měly být přirozené a okamžité. Pokud mu něco nejde hned napoprvé, začne pochybovat o své inteligenci nebo talentu. Námahu si spojuje s neúspěchem.

• Superhrdina - Superhrdina se snaží uspět ve všech oblastech života současně, v práci, škole, vztazích i osobním rozvoji. Má potřebu neustále podávat maximální výkon a svůj úspěch měří podle toho, kolik toho zvládne. Často ignoruje odpočinek a riskuje tak vyhoření.

Jaký má průběh?

Imposter syndrome často začíná nenápadně, například po nástupu do nové práce, při studiu nebo ve chvíli, kdy člověk vystoupí ze své komfortní zóny. Objeví se první pochybnosti o vlastních schopnostech a pocit, že ostatní jsou zkušenější, chytřejší nebo kompetentnější. Místo radosti z nových příležitostí přichází stres a obava, že člověk nezvládne očekávání svého okolí.

Typický průběh syndromu podvodníka se často opakuje v určitém cyklu. Člověk dostane nový úkol nebo výzvu, začne o sobě pochybovat a reaguje buď přehnanou přípravou, nebo naopak odkládáním úkolů ze strachu ze selhání. Když nakonec uspěje, svůj úspěch nepřipisuje schopnostem, ale například štěstí, náhodě nebo tomu, že to jen dobře zahrál. Místo zvýšení sebevědomí se tak celý cyklus opakuje znovu.

Pokud imposter syndrome trvá dlouhodobě, může negativně ovlivnit psychiku i každodenní život. Člověk bývá neustále pod tlakem, bojí se chyb a často má pocit, že musí dokazovat svou hodnotu víc než ostatní. To může vést k chronickému stresu, úzkostem, perfekcionismu nebo vyhoření. Bez práce na vlastním sebevědomí a změně myšlení se syndrom podvodníka může postupně prohlubovat.

Na návštěvě u zaměstnavatelů

Zobrazit další návštěvy

Levitovo centrum následné péče

Nejdůležitější je vlastní přesvědčení o tom, že mohu a chci ostatním pomáhat

Centrum sociálních služeb Praha

Hledáme lidi, kteří dokážou druhé respektovat, naslouchat bez předsudků a přistupovat ke každému člověku s důstojností

Odborný léčebný ústav Paseka

Podporujeme profesionální růst všech zaměstnanců a dbáme na rozvoj jejich kvalifikace

Čistící stroje s.r.o.

Pracovní prostředí je u nás otevřené, týmové a založené na vzájemné podpoře

Zobrazit další návštěvy

Jak se ho zbavit?

1. Uvědomte si, že v tom nejste sami
Syndrom podvodníka zažívá mnoho úspěšných lidí, od studentů až po známé podnikatele nebo umělce. Už samotné pojmenování problému vám může pomoci pochopit, že vaše pocity nejsou realitou.

2. Přestaňte znehodnocovat své úspěchy
Místo připisování výsledků štěstí si zkuste vědomě připomínat, co jste pro svůj úspěch skutečně udělali. Vedení seznamu úspěchů nebo pozitivní zpětné vazby může pomoct změnit pohled na sebe sama.

3. Nastavte si realistická očekávání
Nikdo není perfektní a dělat chyby je přirozenou součástí růstu. Snažte se nevyžadovat od sebe stoprocentní výkon za každé situace.

4. Přestaňte se neustále porovnávat s ostatními
Sociální sítě i okolí často ukazují jen úspěchy, ne nejistoty nebo neúspěchy. Porovnávání s idealizovanou verzí života druhých zbytečně podporuje pocit nedostatečnosti.

5. Mluvte o svých pocitech
Sdílení obav s blízkými, kolegy nebo terapeutem vám může pomoci získat realističtější pohled na situaci. Často zjistíte, že podobné pocity zažívají i ostatní.

6. Naučte se přijímat pochvalu
Místo automatického odmítání komplimentů nebo úspěchů si zkuste jednoduše říct děkuji. Přijetí uznání je důležitým krokem k budování zdravého sebevědomí.

7. Zaměřte se na růst, ne na dokonalost
Cílem není být bezchybný, ale neustále se posouvat. Každá zkušenost, včetně chyb, je příležitostí se něco naučit a získat větší sebejistotu.