Svoboda nebo stres? Co přináší samorozvrhování pracovní doby
Pro koho je vhodné samorozvrhování pracovní doby?
Pod pojmem samorozvrhování pracovní doby si mnozí nepochybně představí nekonečnou svobodu a možnosti, které s sebou přináší pracovní doba rozvržená podle vlastních potřeb. Není to ale tak jednoduché. I když flexinovela zákoníku práce umožňuje samorozvrhování všem zaměstnancům po dohodě se zaměstnavatelem, nejedná se o vhodný model pro všechny.
Samorozvrhování pracovní doby bylo dosud možné jen pro zaměstnance pracující na dálku. Ve snaze zavést pružnější pracovní trh a variabilní pracovněprávní vztahy se však v rámci flexinovely rozšířilo i na běžné prezenční zaměstnance. Se kterými zaměstnanci má smysl domluvit se na samorozvrhování pracovní doby?
Tato forma rozvržení pracovní doby je ideální hlavně pro zaměstnance, jejichž pracovní úkony přímo nenavazují na úkony ostatních kolegů, přičemž není nutná jejich přítomnost na pracovišti v přesně daném časovém úseku. To znamená, že zatímco fakturanti, účetní, prodejci nebo marketingoví pracovníci mohou samorozvrhování pracovní doby efektivně využít, pro povolání, jako jsou prodavači, lékaři, hasiči nebo zaměstnanci telefonické podpory, není tato forma spolupráce proveditelná.
Samorozvrhování pracovní doby se zároveň nedoporučuje ani novým zaměstnancům, kteří se potřebují zaučit a nabrat zkušenosti pod vedením zkušenějších kolegů. Je tedy praktičtější, aby se s nimi společně nacházeli v kanceláři ve stejnou dobu.
Jak samorozvrhování pracovní doby probíhá?
Pokud se zaměstnanec a zaměstnavatel domluví na samorozvrhování pracovní doby, musí tuto dohodu sjednat písemnou formou. Ta může být přímou součástí pracovní smlouvy nebo může být sjednána formou dodatku. Tuto dohodu lze ukončit výpovědí se standardní 15denní výpovědní lhůtou nebo vzájemnou dohodou o ukončení mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Zaměstnavatel, který neuzavře samorozvrhování pracovní doby písemnou formou nebo poruší některou z povinností vyplývajících z této dohody, může čelit sankcím až do výše 300 tisíc korun.
Na základě dohody se zaměstnavatelem a s přihlédnutím k vyrovnávacím obdobím si zaměstnanec rozplánuje počet hodin práce na jednotlivé dny a týdny. Zatímco na jeden týden si zaměstnanec může zvolit 50 hodin práce, v jiný týden má možnost odpracovat jen 20 nebo 30 hodin. Toto plánování zaměstnancům umožňuje větší flexibilitu a možnost skloubit osobní a pracovní život.
To, zda si zaměstnanec může plánovat i práci v noci nebo o víkendech, záleží na předchozí dohodě se zaměstnavatelem. Odpracovaný čas si musí zaměstnanec pravidelně zaznamenávat.
Práce přesčas je možná pouze po schválení nebo nařízení zaměstnavatelem.
Na konci vyrovnávacího období (například po 26 týdnech) musí zaměstnavatel zkontrolovat, zda zaměstnanec opravdu odpracoval na začátku sjednaný počet hodin. Pokud dojde k překročení či nesplnění předem naplánovaných hodin, mohou se zaměstnavatel a zaměstnanec domluvit na proplacení přesčasů nebo náhradní dovolené, aby se průměrná pracovní doba vyrovnala.
Jaké je vyrovnávací období?
Podle nové právní úpravy je zaměstnavatel oprávněn stanovit vyrovnávací období v délce trvající 26 nebo 52 týdnů, v jehož rámci musí být odpracován předem sjednaný rozsah hodin.
Co v případě nemocenské nebo dovolené?
Co v případě onemocnění nebo dovolené? V těchto situacích nabývá účinnosti takzvaný fiktivní rozvrh pracovní doby. Jedná se o pevně stanovenou pracovní dobu (například od 08:00 do 16:30), podle které se zaměstnanci vyplácí náhrada mzdy za nemocenskou nebo dovolenou, a to bez ohledu na to, kolik hodin měl zaměstnanec na který den původně naplánováno.
Co říká nová flexinovela o zkušební době? Podívejte se, jak funguje zkušební doba v roce 2025.