Náhrada mzdy nebo platu: kdy na ně máte nárok?
Jak definuje náhradu mzdy zákoník práce?
Náhrada mzdy nebo platu je peněžité plnění, které zaměstnanci náleží i v době, kdy z určitých zákonem stanovených důvodů nevykonává práci. Jejím cílem je nahradit výpadek příjmu v situacích, kdy zaměstnanec nemůže pracovat nebo mu práci nemůže zaměstnavatel přidělit. Tuto oblast upravuje především zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který stanovuje, kdy zaměstnanci nárok na náhradu mzdy vzniká a za jakých podmínek se poskytuje.
Je přitom důležité rozlišovat mezi mzdou (nebo platem) a náhradou mzdy. Zatímco mzda či plat představují odměnu za skutečně odvedenou práci, náhrada mzdy se vyplácí za dobu, kdy zaměstnanec nepracuje, ale zákon mu zachovává právo na příjem. Typicky jde o pracovní neschopnost, čerpání dovolené, státní svátek nebo některé překážky v práci na straně zaměstnance či zaměstnavatele. Výše náhrady se pak odvíjí od konkrétní situace a zpravidla se počítá z průměrného výdělku zaměstnance.
Náhrada mzdy za nemoc
Pokud zaměstnanec onemocní nebo je mu nařízena karanténa, nemusí se obávat, že zůstane bez příjmu. Podle § 192 zákoníku práce mu totiž za splnění zákonných podmínek náleží náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele. Ta se vyplácí během prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, a to pouze za pracovní dny (nebo směny), které by jinak zaměstnanec odpracoval. Nárok vzniká zaměstnancům, kteří jsou účastni nemocenského pojištění a jejichž pracovní poměr v době pracovní neschopnosti trvá.
Výše náhrady mzdy činí zpravidla 60 % redukovaného průměrného výdělku. Po uplynutí prvních 14 kalendářních dnů přestává náhradu vyplácet zaměstnavatel a od 15. dne přebírá výplatu nemocenských dávek příslušná správa sociálního zabezpečení. Je také dobré vědět, že náhrada mzdy není totéž co nemocenská. Jde o dvě odlišná plnění, která na sebe pouze navazují. Zatímco náhrada mzdy je upravena zákoníkem práce, nemocenská se řídí zákonem o nemocenském pojištění.
Náhrada mzdy za dovolenou nebo státní svátek
Čerpání dovolené neznamená, že zaměstnanec přijde o svůj příjem. Naopak za dobu dovolené mu náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Zaměstnavatel ji vyplácí za všechny pracovní dny, na které byla dovolená určena, takže zaměstnanec není finančně znevýhodněn jen proto, že si vybírá zákonný odpočinek. Průměrný výdělek se přitom zjišťuje podle pravidel stanovených zákoníkem práce.
Podobná pravidla platí i pro státní svátky. Připadne-li svátek na den, kdy by zaměstnanec podle rozvrhu běžně pracoval, a z tohoto důvodu práci nevykonává, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Pokud naopak ve svátek pracuje, náleží mu za odpracovanou dobu mzda a zároveň náhradní volno, případně příplatek, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne jinak. Cílem této úpravy je zajistit, aby zaměstnanci nebyli kvůli čerpání dovolené nebo státním svátkům kráceni na svém příjmu.
Náhrada mzdy v případě překážky v práci
Překážky v práci představují situace, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat svou práci nebo mu ji zaměstnavatel nemůže přidělit. Zákoník práce rozlišuje překážky na straně zaměstnance a na straně zaměstnavatele. V mnoha těchto případech zaměstnanci vzniká nárok na náhradu mzdy nebo platu, přičemž její výše závisí na konkrétním důvodu.
Nejčastější překážky v práci na straně zaměstnance:
návštěva lékaře nebo zdravotnického zařízení,
svatba zaměstnance,
úmrtí a pohřeb blízkého rodinného příslušníka,
darování krve nebo jiných biologických materiálů,
doprovod rodinného příslušníka k lékaři,
stěhování za zákonem stanovených podmínek,
hledání nového zaměstnání během výpovědní doby.
Nejčastější překážky v práci na straně zaměstnavatele:
prostoje způsobené poruchou strojů nebo výrobního zařízení,
výpadek dodávek surovin, energií nebo jiných provozních prostředků,
nepříznivé povětrnostní vlivy, které znemožňují výkon práce,
dočasné omezení odbytu nebo poptávky po výrobcích či službách (částečná nezaměstnanost),
jiné provozní důvody, kvůli kterým zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci.
Pokud překážka vznikne na straně zaměstnavatele, zaměstnanec zpravidla nezůstává bez příjmu. Ve většině případů mu náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. U částečné nezaměstnanosti může být náhrada za splnění zákonných podmínek nižší, nesmí však klesnout pod 60 % průměrného výdělku.