Co se může stát, když porušíte pracovní povinnosti?

Jak vypadá porušení pracovních povinností v praxi?

Porušení pracovních povinností neznamená vždy okamžitý vyhazov nebo vážný konflikt se zaměstnavatelem. V praxi může mít mnoho podob - od drobných pochybení, která se dají napravit domluvou, až po situace, kdy zaměstnanec svým jednáním výrazně ohrozí fungování firmy nebo poruší základní pravidla pracovního vztahu. Mezi běžné příklady patří například opakované pozdní příchody, nedodržování stanovených pracovních postupů, neplnění zadaných úkolů, neoprávněné používání firemního majetku nebo porušení pravidel bezpečnosti práce.

Při posuzování porušení pracovních povinností se ale vždy zohledňuje konkrétní situace. Zaměstnavatel nemůže automaticky považovat každou chybu za důvod k nejpřísnějšímu postihu. Důležitou roli hraje například závažnost jednání, jeho následky, okolnosti, za kterých k němu došlo, nebo to, zda zaměstnanec podobné chyby opakuje. Právě podle těchto faktorů se rozlišuje, zda šlo o méně závažné porušení povinností nebo o takové jednání, které může vést až k ukončení pracovního poměru.

1. Méně závažné porušení pracovních povinností

U méně závažných prohřešků jde většinou o situace, kdy zaměstnanec sice nedodrží některou ze svých povinností, ale jeho jednání nemá výrazný dopad na chod firmy ani nezpůsobí závažnou škodu. Může jít například o občasný pozdní příchod do práce, nedodržení interního postupu, opomenutí  méně důležitého úkolu nebo nedostatečné dodržování pracovních pravidel.

V takových případech zaměstnavatel obvykle nejprve upozorní zaměstnance na jeho pochybení a dá mu prostor k nápravě. Pokud se ale podobné jednání opakuje, může se z původně drobného prohřešku stát problém, který už zaměstnavatel začne řešit přísněji. U soustavného méně závažného porušování pracovních povinností může za určitých podmínek dojít i k výpovědi, zpravidla však musí zaměstnanec nejprve obdržet písemné upozornění na možnost výpovědi.

Důležité je, že se neposuzuje pouze samotná chyba, ale také její četnost a okolnosti. Jinak bude zaměstnavatel hodnotit jednorázové pochybení, ke kterému došlo například z nepozornosti, a jinak opakované ignorování stejných pravidel i přes předchozí upozornění.

2. Hrubé porušení pracovních povinností 

Hrubé porušení pracovních povinností představuje výrazně závažnější situaci než běžné pochybení. Jde o jednání, kterým zaměstnanec významně poruší své povinnosti, ohrozí zájmy zaměstnavatele nebo naruší důvěru, která je pro pracovní vztah zásadní. V takových případech už nemusí stačit pouze domluva nebo upozornění a zaměstnavatel může přistoupit k přísnějším opatřením.

Mezi závažné prohřešky může patřit například úmyslné poškození majetku zaměstnavatele, práce pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, neoprávněné nakládání s důvěrnými informacemi, závažné porušení bezpečnostních pravidel nebo dlouhodobé a vědomé odmítání plnit pracovní úkoly. V některých případech může takové jednání vést až k okamžitému zrušení pracovního poměru, pokud jsou splněny zákonné podmínky.

Ani u hrubého porušení ale neexistuje automatický seznam situací, které vždy znamenají stejný postih. Zaměstnavatel musí zohlednit všechny okolnosti konkrétního případu, například míru zavinění zaměstnance, možné následky jeho jednání nebo pozici, kterou ve firmě zastává. To, co může být u jedné pracovní pozice považováno za vážné pochybení, nemusí mít u jiné stejné důsledky.

Kdy vám hrozí výpověď za porušení pracovních povinností? 

Výpověď nejčastěji  přichází v úvahu až v situacích, kdy zaměstnanec poruší své povinnosti způsobem, který dosahuje určité intenzity stanovené zákoníkem práce. Záleží především na tom, zda šlo o méně závažné, závažné nebo zvlášť hrubé porušení povinností.

U opakovaných méně závažných prohřešků může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď tehdy, pokud byl v posledních 6 měsících písemně upozorněn na možnost výpovědi a přesto své povinnosti dál porušoval. U závažnějšího porušení pracovních povinností už předchozí upozornění nutné být nemusí a zaměstnavatel může přistoupit k výpovědi přímo. V případě zvlášť hrubého porušení povinností může za splnění zákonných podmínek dojít dokonce k okamžitému zrušení pracovního poměru.

Při rozhodování se vždy hodnotí konkrétní okolnosti případu. Zaměstnavatel musí být schopen doložit, v čem zaměstnanec povinnost porušil a proč je jeho jednání natolik závažné, že odůvodňuje výpověď. Nestačí tedy pouze obecné tvrzení, že zaměstnanec nepracoval správně. Důležité jsou konkrétní skutečnosti, například opakování problému, vznik škody nebo míra ohrožení zaměstnavatele.

Lze se proti výpovědi bránit? 

Pokud zaměstnanec nesouhlasí s výpovědí, nemusí ji automaticky přijmout jako oprávněnou. Zaměstnavatel totiž musí dodržet zákonné podmínky a výpověď musí být založena na konkrétním důvodu, který je možné jednoznačně doložit. Pokud má zaměstnanec za to, že byla výpověď neoprávněná, například proto, že k porušení povinností nedošlo, nebylo dostatečně závažné nebo zaměstnavatel nedodržel správný postup, může se proti ní bránit.

V takové situaci je možné obrátit se na soud a požadovat určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Důležité je ale hlídat zákonnou lhůtu. Zaměstnanec musí svůj nárok u soudu uplatnit nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle výpovědi skončit. Pokud tuto lhůtu promešká, právo domáhat se neplatnosti výpovědi zaniká.

Před samotným soudním řízením může být užitečné poradit se s odborníkem na pracovní právo, který posoudí, zda měl zaměstnavatel pro výpověď skutečně pádné důvody a zda postupoval v souladu se zákonem. Každý případ se totiž posuzuje individuálně a i zdánlivě jasná situace může mít právně odlišné řešení.