V případě prémií je důležité vědět, že nárok na prémie není žádným způsobem stanoven v zákoníku práce. To, zda máte na nějaké prémie nárok, záleží výhradně na tom, co máte sjednáno se svým zaměstnavatelem.
Chcete-li tedy zjistit, zda máte nárok na prémie, musíte se nejprve podívat do své pracovní smlouvy. I když však ve své smlouvě naleznete doložku o bonusech, neznamená to, že na ně máte automaticky právo. Záleží totiž na tom, zda jsou bonusy v pracovní smlouvě sjednány jako nároková, nebo nenároková složka mzdy.
Nároková prémie je odměna, na kterou má zaměstnanec právní nárok, pokud splní předem stanovené a jasně definované podmínky. Tyto podmínky bývají obsaženy v pracovní smlouvě, kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisu zaměstnavatele. Zaměstnanec si ji tedy může nárokovat například při dosažení konkrétních cílů nebo výkonu.
Naopak nenároková prémie je zcela v kompetenci zaměstnavatele a její poskytnutí závisí na jeho uvážení. Neexistuje žádný právní nárok na její vyplacení a zaměstnavatel ji může poskytnout jako formu motivačního nebo jednorázového benefitu, například za mimořádné pracovní nasazení, přínos k projektům nebo loajalitu.
Existují i výjimečné případy, ve kterých se nenároková prémie může změnit na nárokovou. Pokud totiž zaměstnavatel podmíní nárok na nenárokovou prémii splněním jasných a měřitelných podmínek, které zaměstnanec objektivně naplní, vznikne zaměstnanci na danou prémii nárok.
Když například zaměstnavatel slíbí obchodníkovi, že obdrží prémii, pokud úspěšně sjedná zakázku, po splnění tohoto požadavku mu zákonně vzniká nárok na prémii. Všechny podmínky pro nárokování této prémie však musí být předem dány v písemné podobě a podepsány oběma zúčastněnými stranami.
Z hlediska řízení lidských zdrojů je důležité, aby měl zaměstnavatel transparentní systém odměňování a zaměstnanci jasně rozuměli, co mohou očekávat v rámci bonusové politiky. Důsledná komunikace v tomto ohledu zvyšuje důvěru a motivaci pracovníků.
Stejně jako v případě samotné prémie platí i v případě její výše pravidlo objektivně měřitelných kritérií. Pokud se jedná o dva zaměstnance na stejné pozici, kteří mají stejné vzdělání, roky praxe a stejně stanovené podmínky ve smlouvě, měli by oba po splnění všech předem uvedených podmínek získat prémii ve stejné výši.
V případě nenárokové prémie, která není podmíněna ani žádnými kritérii k jejímu získání, je ale plně na uvážení zaměstnavatele, kterému zaměstnanci se rozhodne prémii udělit a jaká bude její výše.
Pokud zaměstnavatel jednostranně zruší nebo pozastaví vyplácení prémií, opět záleží na tom, zda se jedná o nárokovou, nebo nenárokovou prémii.
U nárokových prémií má zaměstnanec právo na jejich vyplacení, pokud splnil všechny stanovené podmínky, a zaměstnavatel by se jejich nevyplacením mohl dopustit porušení smlouvy či zákoníku práce.
V případě nenárokových prémií je ale situace jiná – jak už jsme zmínili, tyto odměny jsou zcela na rozhodnutí zaměstnavatele, a proto si je zaměstnanec nemůže právně nárokovat. Klíčovým faktorem je tedy to, jakým způsobem byly prémie definovány ve smlouvě, interních předpisech nebo kolektivní smlouvě.
Čeká vás před svátky dohánění pracovních povinností, kvůli kterým si s největší pravděpodobností střihnete přesčasy? Předem se ujistěte, kdy máte nárok na příplatky.